To, že jsem se s touhle dvojkou poznal je úžasný. Ještě úžasnější je jak k tomu muselo dojít. Jako děti jsme se mohli potkat tolikrát, vždyť Mirča trávila nejen prázdniny ve vedlejší dva kilometry vzdálené vesnici, kde znám spoustu lidí, ale my jsme se museli potkat až snad po dvacetipěti letech a to tak, že přes úplně jiné přátelé. Byl jsem stylově věnován jako svatební dar kamarádkami. Myšleno, moje fotografování bylo tím svatebním darem;) A tak jsem tuhle pro mě neznámou partu skvělých lidí potkal ve svém známém prostředí. Je to zvláštně zvláštní, jak je to někdy zařízeno.